Splněný sen

Název: Splněný sen

Fandom: Super Junior

Pár: Siwon/Ryeowook

Varování: sladké

Věnování: Ježiši a není to jedno? :D

"Dobrá práce, Wookie," řekne sám sobě uznale a poplácá se po rameni. Ten stromek vypadá opravdu úžasně, jak by taky měl jinak vypadat, když jej zdobil on sám? Protože se mu zdá, že ostatní ani nezajímá to, že jsou nějaké Vánoce a už vůbec, že jsou už dneska. Proč by je to taky mělo zajímat, když mají soukromé Vánoce skoro každý den? Jsou šťastní sami od sebe a to proto, protože našli někoho, kdo je miluje. Jo, na rozdíl od něj.

Do očí se mu nahrnou slzy. Jo, skoro každý tu má někoho, kdo jej miluje a když už ne, tak jsou alespoň s někým, kdo je jim hodně blízký, třeba s nejlepšími kamarádi. Všichni na dnešek mají nějaký program a kdo ví, jestli se do večera vrátí, nejspíš to bude první rok, kdy Vánoce bude slavit sám. Možná si vážně měl koupit sám sobě ten dárek, jak o tom před týdnem přemýšlel. Alespoň by od někoho něco dostal. Nemyslí si, že by si na něj někdo vůbec vzpomněl. Proč taky? Vždyť je jen člen skupiny a že je jejich kamarád? To je vedlejší… to není vůbec pro nikoho důležité.

A co nejvíc bolí? Jediný člověk, se kterým by chtěl dneska moc být, je někde pryč a nejspíš dnes ani nedojde. Má přece rodinu. Rodinu, se kterou může strávit celé svátky, tak proč by se zahazoval s ním, když pro něj není důležitý?

Zadržel vzlyk. Kdyby alespoň věděl, že pro něj znamená více, než jen nejlepšího přítele. Kdyby věděl, že ho on miluje. Jo, jenže to by se nejdřív musel odhodlat k tomu mu to říct a to neudělá. Nechce slyšet odmítnutí, které by určitě nastalo… to by mu zlomilo srdce. Raději bude trpět mlčky.

"Tu hvězdu nahoře máš našikmo," ozvalo se za ním. Vyděšeně sebou trhl. Předtím, než se otočil, si rukou přejel přes tvář. Slzy se vsákly do jeho svetru.

"Ty jsi tady? Já myslel, že jsi s Kanginem kdo ví kde," usmál se na Heechula Wookie a doufal, že nemá zrudlé oči. Chul se na něj zkoumavě podíval.

"Ty jsi zase brečel," konstatoval jasný fakt.

"Ne. Proč bych měl brečet?" snažil se ještě zvětšit svůj úsměv, i když to snad ani víc nešlo. Nechtěl to s tím rozebírat. Chul pokrčil rameny.

"Když o tom nechceš mluvit, tak nemusíš. Jenom jsem ti chtěl říct, že na tebe čeká v chodbě Siwon, nechtělo se mu dovnitř," když uslyšel jeho jméno, srdce se mu rozeběhlo závratnou rychlostí. Až moc nadšeně se rozutekl ke dveřím, aby se ujistil, že si z něj nedělal srandu. Ne, nedělal. Ihned jakmile jej Siwon uviděl, usmál se na něj.

"Teple se obleč, prcku, půjdeme spolu ven," řekl. Vykulil na něj oči. Ven? Jako vážně ven? Co té šílené zimy, kterou nemá vůbec rád? Nešťastně zakňučel.

"Musíme? Nechceš jít prostě dovnitř a dívat se na pohádky?" zeptal se a usmál se na něj. Přitom využil svou zbraň největšího kalibru, psí očička.

Bože, to malé štěně vypadá tak roztomile, jako malé nevinné štěňátko. Jeho pohled ihned roztál… usmál se na něj. Kdyby mohl, hned by se na něj vrhl a na místě jej znásilnil, jenže nemůže. Zaprvé tohle malé koťátko miluje a nedokázal by mu nikdy nijak ublížit a za druhé je mu jasné, že pro Wookieho neznamená nic víc než přítele a nechtěl všechno pokazit. Bohatě mu stačilo to, že byl s tím, že se jej mohl dotýkat pod záminkami toho, že je to kamarádské. To ho dělalo naprosto šťastným, zatím.

"Bohužel nemůžeme, mám nějaký plány na dnešek, ale neboj, budeme zpátky do pěti hodin," usmál se na něj a díval se na Wookieho rychle se vzdalující postavu. Pohledem zabloudil na jeho zadek, ušklíbl se. Kdyby jenom Wook věděl, co se mu hlavou honí, když ho takhle vidí. Nejspíš by nebyl moc nadšený.

"A prej já jsem úchyl," ozval se vedle něj Heechul. Siwon leknutím nadskočil. "Prostě už se na něj přestaň jen debilně ksichtit a něco dělej. Prostě jej ošukej, bože, kdybych byl tebou, tak bych to udělal už dávno." Siwon se na něj zhnuseně podíval. "Ježiši, tak jo. Prostě se jej konečně zeptej, třeba zjistíš něco, co tě překvapí." Zdrhne tak rychle, že to Siwon skoro ani neuvidí.

Wookie se už teple nabalený vyřítí na chodbu. Rychle si nazuje boty, obleče bundu a šáhne po klíčích od domu. Naposledy zkontroluje, jestli má všechny a automaticky šáhne po Siwonově dlani. Ruku v ruce vyjdou před dorm a Siwon za nimi zavře dveře. Výtahem sjedou do přízemí a zadním vchodem se dostanou na ulici. Nikým neviděni.

Město je zahaleno v bílé mlze. Všude plno třpytícího se sněhu, který stále ještě padá a tak dodává Seoulu vzhled tajuplného, ale přesto kouzelného města. Wookie nadšeně zapiští, když projdou kolem prvního hračkářství a vtáhne Siwona dovnitř. Ten se jen usměje a nechá se vláčet směrem k plyšákům. Wookie s dětským nadšením prohmatává všechny plyšáky a zkoumá, jak jejich výšky, tak i hebkosti srstí. Nejraději by tu strávil celý den, miluje plyšáky. Hlavně ty velké, kteří jsou větší než on. Na těch se dá potom i pospávat.

Siwon pozoruje Wookieho s úsměvem na rtech. Jak může být někdo tak roztomilý? Kdyby jej někdo potkal v soukromí, tak by nevěřil, že je mu tolik, kolik mu je. Chová se jako malé dítě a proto ho tak moc miluje. Nechtěl by, aby se změnil. Nikdy. Bude se snažit, aby i díky němu byl stále takový, jako je teď. Nedokáže si jej představit jinak, nežli takhle milého a roztomilého.

"Myslíš, že by mi ho mohli schovat?" zeptá se Wookie s nadějí Siwona. Sedí na klíně jednoho z největších medvídků, které kdy vidět. Jenže on není jen velký, on je i strašně hebký. Takže ho musí mít doma, co kdyby ho chtěl někdo jinej? To nemůže dopustit, ten medvídek musí být jeho. Pokud možno ještě dneska. Nikomu jinému jej nedá, nikdy.

"Zeptám se," odpoví mu s úsměvem Siwon a vydá se za nejbližší prodavačkou to domluvit. Když se vrátí, na tváři mu svítí vítězný úsměv. Wookie se nadšeně usměje jakmile jej uvidí. Takže bude můj. Přitiskne se k medvídkovi, co nejdřív si pro něj bude muset zajít.

Nadšeně vypískne a vrhne se Siwonovi do náruče.

"Ty jsi nejlepší, jsem rád, že tě mám!" přitiskne se k němu jak nejvíce to jde. Užívá si jeho blízkost. Obejme jej pevně kolem pasu a přitiskne si obličej k jeho klíční kosti. Zhluboka se nadechne, do nosu se mu dostane jeho specifická vůně. Blaženě zakňučí… takové chvíle miluje. Může se jej volně dotýkat a nevypadá to ani nijak divně. Prostě je rád, že pro něj něco udělal a tak ho nadšeně a kamarádsky objímání. Nic víc, nic míň.

"Tak půjdeme?" zeptá se ho, když se od něj nakonec Wookie odtáhne a vezme ho za ruku.

"Uhm…" pokývá Wookie hlavou a ještě jednou se podívá na toho překrásného medvídka. Až ho bude mít doma, tak ho pár dní nedá z ruky. I když do sprchy s ním nepoleze, co kdyby se mu něco stalo, kdyby se vykoupal?

"Tak co teď?" zeptá se Siwon, když vylezou z hračkářství.

"Neříkal jsi, že máš nachystaný nějaký program?" zeptá se ho Wookie a podívá se na něj.

"Ehm… tak jednou za čas můžu lhát, ne? Co by jsi řekl na to, kdybychom si zašli na pozdější oběd?" navrhne Siwon a v hlavě se mu vyrojí nádherný nápad, možná by nebylo zas tak špatný udělat to, co mu řekl Chul, s tím rozdílem, že on jej rozhodně neznásilní. Možná bude lepší, když ho odmítne teďka, než aby si dělal marný naděje.

"Tak dobře, má už docela hlad. Ještě jsem ani nesnídal," usměje se Wookie a nechá se Siwonem táhnout do blízké restaurace. Když vejdou dovnitř, ihned se k nic nahrne obsluhující.

"Ahoj Siwone, říkala jsem si, když sem konečně dojdeš, ten stůl ti tady držím už skoro měsíc… to tě bude stát hodně," mrkne na něj a podívá se na Wookieho. Nadšeně se k němu sehne a vezme ho za tvářičky.

"Bože, ten je roztomilý. Nedivím se, že pořád všechny odmítáš, brala bych ho hnedka. No nic, tak běžte si sednout… za chvíli donesu to, co si dáváš vždycky… předpokládám, že tohle koťátko proti tomu nebude nic namítat," usměje se na ně ještě naposledy a odejde do kuchyně.

"Jí si nevšímej, časem si zvykneš… je taková pořád," řekne Siwon a vtáhne mladšího k poslednímu stolu. Tomu, co je nejdále od těch ostatních a nikdo na ně nevidí.

"Takže, co kdybychom si potom zašli na něco do kina?" začne Siwon konverzaci.

"Tak jo… víš co tam dávají? Já o tom nemám naprosto žádný zdání."

"Taky nevím. Můžu mít otázku, Wookie?"

"No, proč by ne?"

"Předpokládám, že jsi si všiml, že jsou kluci tak nějak to… spárovaní dohromady… takže… ehm… co si o tom myslíš?" Wookiemu zaskočí slina, když to uslyší. Co si o tom myslí? Co má říct?

"To…" polkne, "mě to nevadí. Jsou šťastní, takže je mi jedno, proč a s kým. Proč to chceš vědět?"

"Takže ty tohle schvaluješ?"

"Co je na tom, že jsou gayové? Je to taky láska…," mírně mu zrudnou tváře. "Někdy jim i závidím," vyhrne najednou, až potom mu dojde, co vlastně řekl.

"Proč? Ty máš všechno… máš kamarády. To nestačí?" Siwon si ani neuvědomí, že se k němu až nebezpečně moc nahrnul.

"Jenže nemám nikoho, kdo by mě miloval tak, jako oni sebe," odpoví potichu a doufá, že jej starší neslyšel. "V tomhle ohledu jsem na tom hůř něž oni." Siwon se na něj podívá s nadzvednutým obočím? To koťátko si myslí, že ho nikdo nemiluje? Kdyby jen věděl, jak moc se mílí.

"To není pravda, máme tě rádi… já tě mám rád. Jsi pro mě jako můj mladší bratříček," odpoví mu. Wookie si povzdychne, no právě… mladší bráška, to mu šíleně pomůže. On nechce být jen jako jeho mladší bráška.

Siwon se dívá s bolestí vepsané ve tváři na Wookieho, který vypadá, že se každou chvíli rozpláče. Siwon by mu strašně rád nějak pomohl, chtěl by na něj zařvat, že on jej miluje, že je tu pro něj, jenže nemůže. Ještě ne. Místo toho si dá židli více k němu, tak, aby jej mohl obejmout a uklidnit. Wookie se k němu přitiskne, prahnoucí potom cítit jeho pevné tělo, tak moc by chtěl, aby jej takhle držel i z jiného důvodu, než jen uklidňování. Srdce mu vynechá jeden úder. Co kdyby?

"Ty, Woone, a tobě se to nelíbí?" zeptá se ho a nevinně se na něj podívá. Siwon na něj vykulí oči.

"Mám na to stejný názor jako ty," usměje se na něj.

"Hm… tak mě napadlo. Kdyby ti to nevadilo, vždycky jsem si chtěl zkusit, jaký by to bylo, kdybych se líbal s klukem. Ale nemyslím takové ty 'polibky' jako fanservis, ale myslím opravdové," zamumlal Wookie a než stihl Siwon nějak zareagovat, políbil ho. Jejich rty se jen lehce dotýkali, Wookie čekal, jak bude Siwon reagovat. Čekal všechno možné, že ho od sebe odrhne a bude na něj řvát, že odsud odejde, ale neočekával, že by se do polibku přidal. A přesně to Siwon udělal. Přitáhl si Wookie k sobě do náruče a rukama si jej k sobě co nejvíce přitiskl. Wookie se do polibku usmál, vždycky po tomhle toužil a teď je to pravdou. Je mu jedno, že mu potom bude třeba nadávat, ale on toho nikdy nebude litovat.

"Ehm… promiňte, že ruším, ale tady to máte," ozvalo se kousek od nich. Odtáhli se vyděšeně od sebe. Obsluhující jim dá před ně jejich talíře.

"Můžete pokračovat," mrkne na ně a odejde. Wookie se podíval na Siwona a ihned zčervená. Sklopil tvář, tak aby Woon neviděl, že se červená.

"Ty, Wookie, myslím, že jeden talíř nám bude bohatě stačit," zašeptá a ještě jednou jej políbí. Hned nato se ale odtáhne a zabrání Wookiemu v přesunu na jeho židli.

"Nikam, tady budeš. Nikam tě už nepustím," usměje se na něj a přitáhne si ho více k sobě.

"Woone?"

"Hmm…"

"Já... myslím, že bych neměl, ale musím ti něco říct."

"Copak, koťátko?"

"Já tě… už nějakou dobu to…" hlasitě polkne a schová obličej do jeho mikiny. "Miluji tě," zašeptá a doufá, že to starší neslyšel, protože naprosto neví, jak bude reagovat i když se před chvílí… íííkkk… oni se opravdu líbali a on si začal. Zrudne ještě více.

"Tak to jsme na tom stejně," pousměje se šťastně Siwon a přitiskne si Wookieho tělíčko ještě více k sobě. "Ehm… kdybych nevěděl, že mě ta holka zabije, kdybychom odešli a nesnědli to, tak bych odsud někam vypadl, ale nebudu to riskovat. Takže… potom si dáme to kino. Co říkáš? Něco romantického… nebo prostě něco, u čeho můžeme sedět vzadu," přemýšlí nahlas.

"Vzadu?" zašeptá Wookie a zrudne tak, že už to vážně už víc nejde.

"Uhm…," přikývne Woon a usměje se na něj. "Ale ve vší počestnosti, jsem přece odpřísáhli křesťan," dodal a usmál se na něj. A navíc na něco víc mají ještě spoustu času.